Evropa na prahu minulosti

Žijeme v paradoxním světě… Na jedné straně politici předstírají, že naše dědictví chtějí za každou cenu chránit a zachovat (ty jejich výkřiky o tom, že Evropa stojí na křesťansko-židovských základech), na druhé straně ale veškeré tradice cílevědomě ničí tím, že podporují neřízenou imigraci.

Kde jsou jejich výkřiky o křesťansko-židovských základech, když imigranti vytváří svá ghetta a tzv. No Go Zóny? Kde jsou jejich výkřiky, když se tady staví mešity a ženy prohání v burkách? Kde jsou jejich výkřiky, když se muslimové snaží zavádět právo šaría?

Je naprosto absurdní poskytovat a tolerovat odlišnosti těch, kteří tolerance nejsou schopni. Jak by se vám líbil host, kterému byste poskytli vaši pohostinnost a on by se pak zabarikádoval ve vašem obýváku, kde by vyměnil nábytek a zavedl vlastní pravidla?

Nejhorší války jsou takové, které nikdo nevypověděl. To nás ukolébá do stavu bezpečí. Tyto války propukají skrytě, šíří se po zemi jako jedovatý dech, nebezpečné, ochromující, přinášející smrt.

Ve 20. století byl hlavním nepřítelem svobody stát. Dnes svobodu nejvíce ohrožuje jeho slabost. V mnoha afrických nebo blízkovýchodních zemích se státy naprosto zhroutily. Přineslo to svobodu? Naopak, přineslo to chaos, násilí, zmar.

Nechápejte mě špatně, v žádném případě neobhajuji etatismus (tedy velkou roli státu). Ale my se pořád potácíme z extrému do extrému a pak se divíme, že to končí v nějaké diktatuře. Jak může slabý stát zastavit islámskou expanzi? Nijak. Protože takový stát v pohodě překřičí i neomarxistické neziskovky.

Dnes představují slabé státy pro svět větší nebezpečí než tyrani. Na jedné straně máme svobodné hranice schengenského prostoru, na druhé straně bezpečnost. Chcete-li být svobodní, musíte být nejdřív bezpeční.

Dnešní Evropa je vystavena nejhoršímu ohrožení ve své historii. Dříve to ohrožení bylo jasné, teď se zlo maskuje za dobro. Je to ohrožení, které by navždy mohlo vymazat evropskou kulturu. Dokonce to ani nemusí být bezpodmínečně krvavou cestou.

Evropa tuší, že je ve válce, ale vzpírá se této skutečnosti jako pštros, který strká hlavu do písku, aby unikl nebezpečí.

Kdysi stačilo, aby měl člověk ten “správný” dělnický nebo árijský původ a už byl vyzdvihován, už měl otevřené dveře všude. Dnes stačí, aby to byl nelegální imigrant… Déjà vu?

Share This:

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *